Tábor psích sportů (otištěno v klubovém časopise TamTam 3/2013)
První prázdninový týden jsme s Čendou a Amigem vyrazili na psí výcvikový tábor do Horní Vysoké poblíž Úštěka. Představovali jsme si, že prožijeme bezva týden ve společnosti fajn lidí uprostřed krásné přírody, ale výsledek naše očekávání hodně předčil. Užili jsme si spoustu legrace, výletů a kluci absolvovali výcvik v agility pod vedením zkušených trenérek.
Nezačalo to zrovna hladce. Sraz v táboře byl v pátek 28.6.2013 v 18 hodin. Až do čtyř šlo vše podle plánu – venčení, balení, nakládání do auta a zastávka u maminky pro bábovku. Vyrazili jsme plně naloženi s bábovkou vybalancovanou na kolenou, po chvíli nám upadl výfuk a za příšerného rachotu jsme jeli zpátky požádat o pomoc souseda automechanika. Po opravě jsme se znovu vydali na cestu. Dojeli jsme skoro včas, přivítali se s ostatními a otočili se zase domů pro zapomenuté léky. V devět večer jsme se konečně definitivně utábořili. Prošvihli jsme seznamovací večírek a víme jen to, že většinu táborníků tvoří border kolie, ale jsou tu i australáci, kavalír, švýcarský salašnický pes, retriever, papillon, výmarský ohař, boloňský barevný psík, knírač a dva kříženci. Ráno se naštěstí zjistilo, že velkou převahu mají feny. Kromě nich a paniček (kluk byl v celém táboře jen jeden) tu máme cvičitelky Ivanu a Růžu a fotografku Renatu.
Sobota 29.6.
Naše první lekce agility! Pro nezasvěcené – agility je sport vhodný pro všechny psy i páníčky. Je to vlastně psí parkur s třemi typy překážek, cílem je proběhnout ho v co nejkratším čase a bez chyb. Překážky se dělí na skokové (skočka, zeď, kruh), zónové (kladina, áčko, houpačka) a probíhací (pevný a látkový tunel, slalom). Jsme v družstvu začátečníků spolu s kavalírkou Besseyou, papillonkou Elisou a boloňským psíkem Imisem. Čenda se projevuje jako velice šikovný agiliťák, ale nebaví ho dělat věci opakovaně. S pohrdavým výrazem odmítá skákat znovu nízké překážky a musíme mu je zvedat. Amigo jako správný tančík při prvním pokusu všechny laťky skosil.
Po lekci odpočinek a plánování výletů.
Odpoledne jdeme na druhou lekci, tentokrát to zkoušíme bez vodítek. Čenda obhlédl parkur, správně zhodnotil, že se po něm chce hop – hop – tunel, provedl požadované a vzal čáru. Amigo za pamlsky poslušně skáče a snaží se. Asi po půl hodině byli kluci označeni jako „unavení“ (jemný výraz pro netáhla) a posledního kola se účastnili jako diváci. Teda ne úplně, Amigo sledoval dění pozorně, Čenda si ostentativně sedl zády k parkuru.
Neděle 30.6.
K již zvládnutým překážkám přidána kladina. Tu si Čenda oblíbil a cvičně přebíhal ještě před začátkem výcviku. Ve třetí lekci máme připraveny složitější a delší kombinace překážek, pro Honzu je to vzhledem k včerejšímu večírku trochu záhul, pro Čendu po chvíli nůďo. Amigo je mnohem snaživější a za pamlsky běhá ochotně celý parkur. Poslední půlhodina je pro nás opět pouze divácká, ale tentokrát Čenda neprudí. Cvičitelka je z nich nadšená a doufá, že nás uvidí na závodech!
Při odpolední lekci vzala za své naše důvěra v Amigovu fixaci na pamlsky. Okamžitě po odpoutání zblejsknul v ohništi zapíchnutý klacek s červeným střapcem a hnal se za ním, kůže tam nebyla, tak mazal dál a po odchytu musel zůstat zbytek výcviku na vodítku. Sestavili jsme klukům slalom a to bylo dobrý! Na zakončení probíhali tunel a ten je ještě lepší.
Po výcviku jsme jeli na výlet do Zubrnické muzeální železnice, kde se kluci zvážili na historické váze a Čenda zkusil vypravit vlak. V táboře pak byli vypuštěni na louce, Čenda lákal k běhu i přítomné borderky, ale těm se už nechtělo, tak si lítali s Amigem. Obdiv vzbudilo, když na můj dálkový povel „áčko“ přes něj oba okamžitě přeběhli. Jakmile se vylítali, začali prohlížet cizí chaty a museli být odchyceni.
Pondělí 1.7.
Coursing! Konečně basenjí disciplína! Trať měřila asi 500 metrů a byl to slušný kopec. Od rána pražilo slunce, ale běhuchtivé psíky to nemohlo odradit, na startu se štěkalo, vylo a jódlovalo jaksepatří. Kluci si dali každý dva sóloběhy a mezi nimi ještě řvali a nadávali, proč neběží znovu. Při závěrečném společném běhu se seknul naviják a hoši v plné rychlosti oběhli tábor. Konečně byli unavení.
Úterý 2.7.
Hrozné vedro. Po úvodním rozeskákání jsme se učili „letadlo“ – dva tunely proti sobě a střídavě do nich posílat pejsky. Pro mě nepochopitelná kombinace pohybů. Amigo se opět snažil, cvičila s ním Růža a tu miloval. Navíc je úplatnější než Čenda, ten cvičí jen pro svou zábavu. Když se Čenda začal nudit, překousnul vodítko a běžel se podívat na parkur k profíkům, kde byl odlapen u feny Jazzy. Na závěr lekce jsme pro pobavení publika měli společně běžet kombinaci skočka – tunel – skočka a dolů po louce. Splnili jsme – já s Honzou jsme dali skočky a Čenda s Amigem tunel. Výcvik je pro páníčky celkem sranda. Na závěr Růža kluky naučila taneční prvek „toč“.
Po obědě jsme vyjeli na výlet do Úštěka na prohlídku místních pamětihodností. Čenda opět nezapomněl vyjádřit svůj názor a vykadil se přímo před Kazatelskou stanicí.
Odpolední výcvik začal v 15 hodin. Tančící psi měli lekci dogdancingu a my netančící tím pádem k dispozici všechny překážky. Postavili jsme extra pestrý parkur a cvičilo se. Než přišel Čenda na řadu, kvílel jako blázen, asi měl vztek, že zahálí. Zaběhl opravdu krásně celý parkur včetně skoček. Pak ale do konce tréninku protestoval a nechtěl se ani dívat. Po dvou hodinách výcviku jsme znovu hromadně vypustili psy na louce, z původně utahaných cvičenců udělal Čenda opět běhače a lítali do úplného zemdlení. Na závěr Amigo vyjádřil svou náklonnost ke cvičitelce tím, že jí počural ruku a šlo se chrupat.
To ovšem ještě nebyl konec. Po sedmé hodině jsme postavili novou coursingovou trať a šli vzbudit naše závodníky. Proti předpokladům zázračně ožili, Amigo řval a bavil tak diváky. Čenda při prvním běhu prohlédl trať a pochopil, že střapec se bude vracet kolem chatek, krásně si ho nadeběhl mezi nimi a předvedl nádherný kill. Amigovi se stejný kousek povedl ve druhém běhu. Trať jsme uklízeli až po setmění, ale pokud unavený pes = spokojený pes, máme tu dva nejspokojenější basenjíky.
Středa 3.7.
Pátý den si mají psi odpočinout, takže máme volný den. V rámci odpočinku jsme dopoledne vyrazili na výlet na Sedlo. Počasí bylo ideální (lehce pod mrakem) a nás čekal výstup na nejvyšší horu východního Českého středohoří. Vše šlo hladce, dorazili jsme na vrchol a obdivovali krásné výhledy na všechny strany. Čenda se tradičně choval jako průzkumník, ani na chvilku si nesedl. Do tábora jsme se vrátili po čtyřech hodinách intenzivního pochodu, což zanechalo stopy především na Amíčkovi, který se rozhodl proti všem dalším nápadům protestovat vleže. Po krátkém odpočinku jsme vyjeli do Úštěka na pizzu a pro zásoby vody, to kluky dorazilo, takže k večernímu táboráku jsme je museli přinést zabalené do deky, aby z ohně taky něco měli.
Čtvrtek 4.7.
Vyrážíme na výlet do Bobří soutěsky. Do Verneřic jsme přijeli se spícími psy, ale v lese opět ožili. Hlavně Čenda se rozhodl uplatnit všechny nabyté agiliťácké zkušenosti a přeskakoval potok, přecházel po kládách a tvářil se jako mistr světa. Amigo je samozřejmě rozvážnější, ale stejně musí jít všude tam, kam šel Čenda.
Na odpolední výcvik jsme se dostavili s mírně klimbajícími psy, ale cvičitelka Růža to s nimi prostě umí. Čenda na vodítku kvílel, že už chce cvičit a předvádět se a oba bez problémů zvládli i nové prvky – kruh a díru (látkový tunel). Basenjíkům stačí vše jednou ukázat a zacvičí to levou zadní, ale nikdo po nich nemůže chtít, aby běhali parkur na povel, když teď zrovna potřebují běžet pryč nebo vybrat někomu batoh se svačinou.
Po večeři se pro pejsky se zájmem o balónek konal výcvik flyballu. Kluky míček nezajímá, takže jsme byli jen diváci. Amíček sledoval ostatní psy upřeně a s velkým zájmem, zato Čenda nemohl rozdýchat, že ostatní běhají a on by měl jen koukat. Dožadoval se probíhání tunelem a párkrát si musel přeběhnout kladinu, pak byl teprve spokojen.
Pátek 5.7.
Den velkých táborových závodů v agility! Dopolední trénink je dnes jen pro profíky, takže vyrážíme s našimi amatéry na výlet do Velké Javorské na rozhlednu Strážný vrch. Krásná procházka přes louky, kluci lítali v seně a na nepokosené části skákali v metrové luční trávě. Rozhledna je moc pěkná se super výhledy. Zpátky jsme šli stejnou cestou a další hopsání kluky zcela vyčerpalo, v táboře slupli pamlsek a zalehli.
V odpoledních závodech startovali v kategorii začátečníků pod vedením cvičitelky Růži, která dokáže neuvěřitelně udržet jejich pozornost. Amigo se hned po první překážce vrhnul ke kleci s fenkou, která stála v blízkosti. Po velkém očuchávání se Růže zázračně podařilo nalákat ho zpátky na parkur a dokončit závod. Byla to sice diskvalifikace za opuštění závodiště, ale překážky zaběhl krásně. Po něm nastoupil Čenda. S jeho pozorností je to ještě horší, protože pamlsky nejsou pro Čendu motivační. Lepší je lítání, což ihned předvedl. I on byl Růžou nalákán zpět a proběhl parkur se svou obvyklou nonšalancí a také s diskvalifikací. Oba si vysloužili velkou pochvalu od trenérek za svou úžasnost J.
Po večeři začalo vyhlašování výsledků a předávání cen. V naší kategorii začátečníků velikosti M byli čtyři borci. Čenda v této konkurenci vybojoval díky diskvalifikaci čtvrté a Amigo třetí místo. Za své výkony dostali krásné ceny a dokonalé ručně malované diplomy.
Na večerní lítání po louce už nesehnali parťáky, všichni byli unavení. Tak se proběhli sami a s velkou radostí zapadli do postele.
Sobota 6.7.
Dopoledne je seminář na téma povelová technika, otočky, kondice psa. My o povelové technice víme, že na naše psy neplatí, tak plánujeme výlet. Jsme ale táborovou fotografkou Renatou požádáni o pár basenjích fotek v přírodě. Kluci vzorně pózovali na kameni u jezírka. Fotky v náhledu vypadají skvěle, tak se na ně moc těšíme. Po focení jsme se s modelama vydali na rozhlednu Víťova vyhlídka, jenže nahoru se šlo po roštových schodech a na něco takového Čenda prostě nevkročí. Honza vystoupal sám a nafotil okolí, kluci se probíhali po louce. Cestou zpátky jsme viděli spoustu srnek a pak dokonce přes louku běžící jeleny. Byla to nádhera, ale hoši málem rozmlátili okno.
Původně jsme chtěli jet v sobotu domů, ale nechce se nám tábor opustit a už vůbec nechceme přijít o rozlučkový táborák, tak zůstáváme až do konce. V noci byla dokonce bojovka v lese, ale naši pejsci ji prospali.
Neděle 7.7.
Po snídani balíme a loučíme se s ostatními. Všechno tu bylo báječné, odjíždíme nadšení ze všech zážitků a bohatší o nová přátelství lidská i psí.
