Léto s basenji (otištěno v klubovém časopise TamTam 3/2012)
Léto s basenji
Přes prázdniny jsme se přesvědčili, že Čenda s Amigem se cestování nebojí, kde jsou páníčci, tam je pro ně doma. A může to být chatka v lese, kozí farma i vodácké tábořiště. Po zkušenostech z krátkých prázdninových cest a výletů jsme se v září rozhodli rozšířit psí obzory a ukázat klukům krásy naší oblíbené Provence.
Na první letní dovolenou jsme se vypravili k našim přátelům na kozí farmu v Žofíně. Pro Čendu nic nového, pobýval tam už loňské léto. Jenže to byl ještě mrňous a zvířata ho zajímala pouze jako diváka. Letos bylo všechno jinak. První slepici zachvátil hned na úvod, ale jednalo se o starší kus, a jak prohlásil majitel, flákat se před plotem byl její osud. Pak jsme si užívali výlety po Lužických horách a Českém Švýcarsku. Obešli jsme všechny skalní hrádky a rozhledny v okolí, do chaty se hoši vraceli uondaní a spokojení. Až při odjezdu se v Čendovi znovu vzedmula lovecká vášeň, vystoupil z kšírek a vletěl do hejna pokojně hrabající drůbeže. A to byla mela. Ulovenou slepici se nám sice podařilo vyrvat z pevně sevřených čelistí, ale z výrazu farmářky bylo jasné, že nejlepší bude spěšně se rozloučit a zmizet.
Na konci července byl Amigo na operaci, takže pár týdnů jsme mohli podnikat jen krátké výlety. A když mu vyndali stehy, vyrazili jsme na tři dny na Sázavu. Bylo to trochu dobrodružné, protože do té doby jsme ani jednoho nedonutili namočit si dobrovolně aspoň tlapky. Amiga se dokonce při procházkách zmocňovala lehká hysterie, když se na Ohři tvořily vlnky. Ale chlapci překvapili, chovali se jako zkušení vodáci, obhlíželi jezy, kochali se okolní přírodou a sledovali vodní ptactvo. Prostě pohoda. Největší překvapení nás pak čekalo v kempu, kde jsme se nečekaně setkali s Ankanem a Ený, kteří tam měli dozor nad judistickým soustředěním.
První víkend v září si kluci užili na chatě v Hamru, což je jejich oblíbená destinace. Uprostřed lesů se spoustou lovné zvěře a trpělivými páníčky, co odevzdaně čekají, až se ti zmetci zase vrátí. Amigo známou poučku o 15 minutách čekání pochopil tak, že zmizí přesně na 15 minut, po vypršení času kolem nás přecválá, my znovu začneme odpočítávat …. a to se opakuje čtyřikrát za sebou. Po hodině se vrátí totálně uhoněný, vyžaduje odpočinek a dělá, že už prostě nemůže a my ho vlastně týráme. Do Hamru jsme se vrátili ještě na poslední zářijový víkend, ten byl ve znamení velkého houbaření a závěrečného výšlapu na Ještěd.
Hlavní atrakcí v září byla naše velká putovní psí dovolená po Provence. Cesty jsme se neobávali, hoši jezdí autem rádi. Většinou spí, pouze při průjezdech městy se Čenda dívá z okna nebo kontroluje řízení. Ale jak to bude se spaním ve stanu a basenjím chováním celkově? Tady nás chlapci překvapili úplně nejvíc. Ve stanu se jim líbilo, všude se chovali naprosto vzorně a za celou dobu nic nevyvedli. Kam jsme přišli, byli středem pozornosti. Francouzi jsou pejskomilové a plemeno basenji bylo až na malé výjimky neznámé, takže si hoši užili spoustu obdivných výkřiků, drbání a muchlování. Často ochotně pózovali fotografům a užívali si to.
Bylo to naše první léto se dvěma basenjíky a přesvědčili jsme se, že to jsou ti nejlepší parťáci, jaké jsme si mohli přát.
